BRAUTIGAN, Richard (Gary)
30. 1. 1935 Tacoma (Washinton)
- září / říjen 1984 Bolinas (Kalifornie)




Básník, spisovatel, jehož dílo spolu s tvorbou i životním stylem Kena Keseyho a Eda Sanderse tvoří most mezi literaturou beat generation a generací hippies. Protože jeho vrcholná díla byla publikována až v druhé polovině 60. let, je vnímán především jako základní autor hnutí hippies.





















O Brautiganově životě se ví velmi málo. O svém dětství zcela odmítal hovořit, byl nejstarším dítětem v rodině dělníka a domácí služebné, podle některých zdrojů svého otce nikdy nepoznal, podle jiných se jeho otec o Richardově existenci dozvěděl až po oznámení jeho smrti v novinách.

Přibližně kolem r. 1955 byl hospitalizován v Oregonské státní nemocnici poté, co hodil kámen do okna policejní stanice. Jelikož byl diagnostikován jako paranoidní schizofrenik, byl podroben léčbě šokovou terapií.

Brzy po propuštění z nemocnice odešel do San Franciska, kde se seznámil s básníky Lawrencem Ferlinghettim, Philipem Whalenem a Michaelem McClurem, pod jejichž vlivem začal psát poezii. V r. 1963 vydával s Ronem Loewinsohnem časopis věnovaný poezii Change.

První známou báseň “The Second Kingdom” publikoval v r. 1956 a básnický dvojlist The Return of the Rivers vydal v 15 kopiích v r. 1957. Svůj nejznámější soubor devíti básní The Galilee Hitch-Hiker (Stopař galilejskej) vydal v r. 1958 nákladem 200 kusů. Teprve až její druhé vydání v r. 1966 oslovilo větší počet čtenářů a stalo se oblíbeným mezi hippies. Za jeho první sbírku tedy bývá většinou považován soubor 24 básní Lay the Marble Tea: Twenty-four Poems (1959).

V r. 1957 se oženil s Virginií Dionne Adlerovou, v r. 1960 se jim narodila dcera Ianthe. Během letního rodinného pobytu ve Stanley Basin v Idahu v r. 1961 napsal svou nejúspěšnější knihu Trout Fishing in America (č. Chytání pstruhů v Americe, 1993) nakladatele pro ni však našel až v r. 1967.

Na nového zajímavého autora upozornila próza A Confederate General From Big Sur (1964, č. Konfederační generál z Big Sur, 1997), přibližující originálním způsobem atmosféru San Franciska a Big Sur. V té době žil Brautigan mezi skupinou diggerů a hippies v okolí sanfranciské Haight-Ashbury, kde své básně rozdával na ulicích náhodným chodcům. Ve svém domě v Bolinas napsal román zachycující několik dnů v hippiesovské komuně In Watermelon Sugar (č. V melounovém cukru, 1986), který však vyšel až v r. 1967.

Přesto mu jistá popularita přinesla v letech 1966-67 místo sídelního básníka na Kalifornském technologickém ústavu v Pasadeně. Publikoval román The Abortion: An Historical Romance (1966, č. Potrat: historická romance, 1993), poeticky sladkobolnou parodii na milostný příběh o putování do Mexika, kde má být přítelkyni knihovníka, jehož činností je pořádání sbírky nikdy nevydaných děl, proveden pokoutný potrat.

Inspirován touto knihou založil jeden z Brautiganových obdivovatelů v 90. letech v Burlingtonu ve státě Vermont Brautiganova knihovnu pro nepublikovaná díla. Od r. 1995 existuje její internetová verze - Brautiganova virtuální knihovna.
  
V r. 1968 mu bylo uděleno stipendium Národní nadace pro umění. Publikoval básnickou sbírku The Pill Versus the Springhill Mine Disaster (1968, č. výbor Ano, rybí hudba, 1996), obsahující i Galilejskýho stopaře, a sbírku ryze v duchu hippies Please Plant This Book (Prosím, zasaďte tuto knihu, 1968), což bylo osm básněmi potištěných balíčků semínek.
Navzdory jistým literárním úspěchům a popularitě na Západním pobřeží, zůstával v celoamerickém kontextu neznámým autorem, vydávaným malými nakladatelstvími (nejčastěji Four Seasons Foundation). Teprve když v r. 1969 Kurt VONNEGUT doporučil jeho knihy nakladatelství Delacorte a to počátkem 70. let vydalo knihy In Watermelon Sugar, The Pill Versus the Springhill Mine Disaster a Trout Fishing in America, Brautigan se stal guru generace hippies (několik komun se dokonce pojmenovalo podle poslední knihy) a kultovním autorem univerzitní mládeže.

Romány V melounovém cukru a Chytání pstruhů v Americe jsou knihami, napsanými originálním stylem (odtud názvy “nová próza” či “brautigan”), který nabourává tradiční způsoby vyprávění, opouští dějovou rovinu, takže případný příběh je líčen spíše jako sled ryze poetických obrazů. Především Chytání pstruhů v Americe je vrcholných příkladem propojenosti Brautiganova přijetí kultu divoké přírody, reprezentovaného díly Henryho D. Thoreaua a Ralpha W. Emersona, vlivů zenového buddhismu Garyho Snydera a Alana Wattse, japonského haiku, taoismu a indiánské mystiky, kterou naznačovaly již předchozí knihy.

Za jazykovou vytříbeností, křehkými básnickými obrazy, pod ryzí poetickou imaginací, neobvyklými asociacemi, metaforami (melounový cukr, dřevěný potok), “infantilní naivitou” a pod nablýskanou filmovou atmosférou a komixovou pokleslostí se skrývá až mýtická hořkost nad zánikem amerického snu o lepším životě, který byl rozprodán, zpeněžen a zneužit. Jakoby chvatný, prvoplánový způsob Brautiganova stylu navozuje pocit, že k zachycení posledních okamžiků přirozeného, reálného, barevného, mnohoznačného a tajuplného světa, než jej zaplaví šeď technické civilizace, již nezbývá mnoho času.

V Melounovém cukru Brautigan zpochybňuje i idylickou hippiesovskou představu života v přírodě, s její neživotnou kašírovaností, nasládlostí a ve svém posledku i neupřímností a necitelností. Textem prolíná smutek a pesimistická vize postupující degradace přírody i lidských vztahů a nevíra v možnou nápravu.

Podobnou atmosférou se vyznačují i Brautiganovy básně, úsporné, krátké verše ovlivněné haiku, v nichž je básnický obraz či situace zarámována a vypíchnuta z okolní všednosti a šedi či bezcílného lidského hemžení.

Po odumření hnutí hippies se Richard Brautigan stáhl do ústraní, v r. 1970 se rozvedl a v r. 1972 přesídlil do Pine Creek v Montaně, severně od Yellowstonského národního parku, a následujících osm let odmítal pořádat přednášky i udělovat interview.

Publikoval prózy The Hawkline Monster: A Gothic Western (1974, č. Hawklinská nestvůra, 2002), Willard and His Bowling Trophies: A Perverse Mystery (1974, č. Willard a jeho kuželkářské trofeje: perverzní mystérium, 1995), Sombrero Fallout: A Japanese Novel (1976), Dreaming of Babylon: A Private Eye Novel, 1942 (1977), v nichž testuje možnosti jednotlivých žánrů - gotického westernu, japonského románu a detektivky, které ovšem svými příběhy a poetickými obrazy zcela převrací naruby a zároveň obohacuje o nové prvky.

V r. 1978 rozhodl soud v Brautiganův prospěch o neplatnosti zákazu knih The Abortion, The Pill Versus the Springhill Mine Disaster, Trout Fishing in America, A Confederate General From Big Sur a sbírky Rommel Drives on Deep Into Egypt (1970) na Union Hills High School v severní Kalifornii. Ve stejném roce se oženil s Japonkou Akiko, manželství však vydrželo jen do r. 1980.

Z dobrovolné izolace vyšel v prosinci r. 1979, kdy přijal účast na setkání Modern Language Association v San Francisku a s básníky Garym Snyderem, Philipem Whalenem, Robertem BLYEM a Lucienem Strykem se účastnil diskuse na téma zen a současná poezie. V r. 1980 pak u příležitosti vydání The Tokyo - Montana Express (1980, č. Expres Tokio - Montana, 1994) podnikl přednáškové turné. Spolu s jeho poslední knihu So The Wind Won’t Blow It All Away (1982) má společné reminiscentní ladění, převládající smutek a křehkou lyričnost, jež mu umožňuje zvěčnit pomíjivou krásu okamžiku – v myšlence či v přírodě.

V r. 1984 vyřešil své problémy s alkoholem a častými depresemi sebevraždou. Tělo bylo nalezeno 25. října 1984 v jeho domě v Bolinas až několik týdnů po smrti.

lb

D.d.:
Próza
-

Revenge of the Lawn: Stories, 1962 - 1970
(1971, č. Trávník se mstí, 1998)
An Unfortunate The Edna Webster Collection of Undiscovered Writings (1999)
An Unfortunate Woman: A Journey (2000, č.
Nešťastná žena: Cesta, 2002)

Poezie: The Octopus Frontier (1960)
All Watched Over by Machines of Loving Grace (1967)
The San Francisco Weather Report (1969)
Loading Mercury with a Pitchfork (1976)
June 30th, June 30th (1978)
The Edna Webster Collection of Undiscovered Writings (1999).

Audio - Listening to Richard Brautigan (1973).