Své dětství prožil v Kansasu a v Seattlu ve
státě Washington, přičemž tyto výrazné krajinové typy hluboce ovlivnily jeho
vnímání vztahu člověka a přírody. Jeho poezie je ovlivněna tvorbou e. e.
cummingse, T. S. Eliota, Ezry Pounda, Kennetha Patchena, Williama Blakea,
Charlese Baudelaira a Johna Miltona, bebopem a později pracemi akčních malířů
Clifforda Stilla, Marka Rothka a Jacksona Pollocka, které jej vedly k
použití podobných postupů při psaní poezie. Na Arizonské univerzitě (1953-54)
vystudoval antropologii a malířství. Na scéně sanfranciské avantgardy se
objevil v r. 1955, kdy začal navštěvovat přednášky básníka Roberta
Duncana. Své první veřejné čtení spolu s ostatními beatniky uskutečnil
v říjnu 1955 v Six Gallery, kde vystoupil s básněmi
kritizujícími zabíjení velryb jednotkami NATO na Islandu a především
s básní ‘Poem‘, která vyjadřuje jednotu těla a duše a člověka
a přírody.
Po setkání s divadlem krutosti Antonina Artauda
a projektivním veršem Charlese Olsona se pokouší vytvořit takový typ poezie,
která by byla schopna ihned na posluchače či na čtenáře přenést energii a
myšlenkové pochody odehrávající se ve vědomí autora. Výsledkem byly do budoucna
pro McClurea typické symetrické básně (“i báseň má páteř”) architektonicky
vystavěné z typografických prvků, pauz a záznamů pocitů a vjemů
s trsy kapitálkami psaných slov, vět, výkřiků nebo zvuků, které tak
z básně vytvářejí vizuální artefakt.
Množství básní ze sbírek Hymns to St. Geryon and
Other Poems (1959) a A Fist-Full: 1956 – 1957 (1974) je psáno
pod vlivem peyotu, s nímž jako jeden z prvních básníků začal
experimentovat v r. 1957. Zkušenost s peyotem jej utvrdila
v přesvědčení, že lidské vnímání je pokřiveno a zahaleno spletí předsudků,
mýtů a “dýmu”, které mu brání spatřit ryzí skutečnost. Ve sbírce New Book /
A Book of Torture
(1961) se proto zaměřil na odhalování temných
zákoutí lidské mysli. Průzračnější a
zároveň jedna z nejúspěšnějších
McClureových sbírek je Dark Brown (1961), kde v dlouhých básních
dospívá k odhalení toho, co nazývá Odem či Undersoul (Podduše), duchem
šelmy či genetickým démonem, hlasem přírody, jenž k člověku promlouvá
jazykem pudů a nutkání. Téma Podduše je spolu s vlivem drog na lidskou
mysl rozebíráno v knize esejů Meat Science Essays (1963).
Ve sbírce Ghost Tantras
(1964, audio 1978) se
pokusil vylíčit již samotnou duši šelmy, přičemž
na čtenářovy “nervy, svaly,
pohlaví, ruce i zraky” útočí pomocí
zvuků, řevů, dětského žvatlání,
přímé řeči
a deklamací. Odklon k současné kulturně
politické situaci tvoří sbírka Poisoned
Wheat (1965) obsahující pamfletické básně proti válce ve Vietnamu.
K veřejné prezentaci autora patřilo i její rozesílání všem vlivným lidem,
kteří mohly nějakým způsobem pomoci válku ukončit.
Jako jedna z vůdčích okolností stál v lednu
1967 u oficiálního zrodu hnutí hippies v sanfranciském Golden Gate Parku.
Po zbytek 60. let se účastnil politického dění, což částečně přibližuje sbírka Star
(1970), vystupoval s vlastní kapelou a psal texty pro country-rockové
Wildflowers, je autorem textu ‘Mercedes Benz‘, který proslavila Janis JOPLIN.
Rocková hudba a rytmus ovlivnily i jeho další sbírku poezie The Sermons of
Jean Harlow & The Curses of Billy the Kid (1968), zpracovávající opět
téma vášně a lásky, bolesti a tělesnosti.
Ekologickým tématům, které prolínají celým McClureovým dílem, se
soustavněji věnuje ve sbírkách September Blackberries (1974) a především
Jaguar Skies (1975), které napsal po své cestě kolem světa a do Peru
v letech 1972-74. Vizuální i stylová podoba knih Rare Angel (1974)
a Antechamber (1977) opět odkazuje na techniku Jacksona Pollocka. Sbírky
Rebel Lions (1991) a Simple Eyes & Other Poems
(1994) dále
rozvíjejí zmiňovaná témata šelmy
v člověku, “vědění skrze nevědění” a
zároveň zpracovávající
aktuální dění, např. válku
v Perském zálivu.
V duchu přírodocentristického romantického
mysticismu plyne sbírka Rain
Mirror (1999), jíž tvoří dvě dlouhé a zcela rozdílné básně ,Haiku Edge‘ a
,Crissis Blossom‘.
Od počátku devadesátých let se s bývalým klávesistou skupiny Doors
Rayem Manzarekem (1939 - 2013) až do jeho smrti na rakovinu věnoval multimediálním projektům, které jsou zaznamenány na
videu a CD Love Lion: In Memoriam: Jim Morrison (1991), The Third Mind (1998) a There's A Word! (2001). JImu Morrisonovi je také věnována dlouhá báseň Hail Thee Who Play (1968, česky Zdráv buď, kdo hráš 2008)
Hledání lepších možností přednesu poezie jej vedly od pouhého
dramatického dotváření poezie k dramatické formě, přičemž McClureovy hry
lze rozdělit do třech skupin: Statické hry, především soubor tří her Mammals
(Savci, 1972): The Blossom (1958), !The Feast! (1960) a The
Pillow (1961), v nichž patetické akce dokreslují přednes veršů, úvah a
básní-esejů s tématikou živočišného původu člověka. Nejlepší a
nejúspěšnější hrou tohoto období, která kompaktně kloubí slova a akci, je hra The Beard (1965), která v dialogu mezi dvěma
americkými symboly - hollywoodskou filmovou hvězdou 40. let 20. století Jean
Harlowovou a desperádem a psancem z konce 19. století Billem The Kidem
odhaluje příčinu jejich zbožnění - neschopnost člověka smířit své tělo, jímž
zmítají zvířecí pudy, a svou mysl naplněnou pravidly a předsudky společenského
systému, což vede k upnutí se k hrdinům, jež v jeho představách
ztvárňují to, čeho on sám není schopen. Hra končí provokativním spojením hlavy
a těla aktem cunnilingu, což hře vyneslo asistenci policie při jejích uvedeních
v Berkeley, v New Yorku a zákaz uvedení v Londýně. Soudní
proces byl ukončen v r. 1967 zamítnutím žaloby. Podle hry natočil Andy Warhol
v r. 1966 film, McClure však jeho promítání znemožnil, neboť nesplňoval
jeho požadavky na filmové ztvárnění.
Druhé období McClureových divadelních her reflektuje
kulturní přístupy generace hippies
a jsou pro něj typické nové interpretace pohádek, bajek, mýtů a mytologií – The
Cherub (1969), Spider Rabbit (1969), Gargoyle Cartoons (1971),
v nichž promlouvají rostliny, zvířata, minerály a asteroidy, nebo
undergroundový hit r. 1974 Gorf, or Gorf and the Blind Dyke (1976),
bořící mýtus superhrdiny - protagonistou je okřídlený falus, z vedlejších
“postav” ve hře vystupuje horská chobotnice a motorkář Blind Dyke, hledající
roztroušené části ztraceného dítěte jménem Shitfer.
Naturalistické směřování k “neoibsenismu” představují
hry The Button (1972) či The Pussy (1972), která je
pohledem na moderní válku pojatou jako archetypální boj Kaina a Ábela. Hra Minnie
Mouse and the Tap-Dancing Buddha (uved. 1976) je dramatickým ztvárněním a
vysvětlením buddhistické školy chua-jen.
Třetí období
dramatické tvorby zahrnuje interpretace a parafráze her klasiků: Josephine,
The Mouse Singer (1980, č. Josefína: Myší zpěvačka, 2008) vychází z povídky Franze Kafky ,Zpěvačka
Josefína aneb Myší národ‘, Goethe: Ein Fragment (1978) je parafrází
Goethova Fausta, The Red Snake (1979) převádí do současného
jazyka hru britského dramatika Jamese Shirleyho The Cardinal,
převyprávěním Aischylova Uvázaného Prométhea je Coyote in Chain,
hra VKTMS: Orestes in Scenes zpracovává příběh trojské Heleny.
Ve
svých prózách se
zaměřuje převážně na téma desperádů, lidí
na útěku před zákonem. To se týká
McClureova záznamu vzpomínek Pekelného anděla
Franka Reynoldse v knize Freewheelin’
Frank, Secretary of the Angels (1967), která je zároveň sociologickou
studií života na hraně, a knihy The Adept (1971) inspirované McClureovou
rolí motorkáře na útěku ve filmu Normana Mailera Beyond the Law (1968). Polo-autobiografický,
spontánně psaný román The Mad Cub (1970) zpracovává adolescentní
vzpomínky a útrapy způsobené halucinogenními výlety do nitra duše. McClure je
také autorem nedokončeného filmového scénáře, v němž měl hlavní roli ztvárnit
Jim Morrison.
Z esejistických knih
po Meat Science Essays (1963), následuje Scratching the Beat
Surface: Essays on New Vision from Blake to Kerouac (1982), sbírka esejů a
rozhovorů, které se věnují hlavním postavám (Bob Dylan, Allen Ginsberg, Gary Snyder, Robert Duncan, Jim Morrison, Robert Creeley) a
doprovodným jevům kontrakultury (drogy) Lighting the Corners: On Art, Nature
& the Visionary: Essays & Interviews (1993), úvaha o perspektivách
amerického zenbuddhismu Touching the Edge: Dharma Devotions from the
Hummingbird Sangha (1999) a eseje o beat generation Rolling Stone Book
of the Beat (1999).
V češtině vyšlo
několik básní v antologii Obeznámeni s nocí (1967) a esej
"Sebevražda a smrt" (Suicide and Death) z Meat Science Essays (Vokno
24, 1992). Několik dalších překladů je uvedeno na stránkách 18. Festivalu spisovatelů, jehož hostem Michael McClure byl ve dnech 1. - 5. června 2008.
Webové stránky s ukázkami McClureovy tvorby jsou ZDE.
lb
|