McCLURE, Michael
20. 10. 1932, Marysville (Kansas)
4. 5. 2020, Oakland (Kalifornie)



Básník, dramatik, spisovatel, malíř, performer spojovaný s beat generation. Jedna z postav Kerouakových knih (Ike O’Shay v Dharma Bums, Patrick McLear v  Big Sur).
Pod slupku beatnika
Zdráv buď, kdo hráš
Josefína: Myší zpěvačka










McClure - Dylan - Ginsberg











Své dětství prožil v Kansasu a v Seattlu ve státě Washington, přičemž tyto výrazné krajinové typy hluboce ovlivnily jeho vnímání vztahu člověka a přírody. Jeho poezie je ovlivněna tvorbou e. e. cummingse, T. S. Eliota, Ezry Pounda, Kennetha Patchena, Williama Blakea, Charlese Baudelaira a Johna Miltona, bebopem a později pracemi akčních malířů Clifforda Stilla, Marka Rothka a Jacksona Pollocka, které jej vedly k  použití podobných postupů při psaní poezie. Na Arizonské univerzitě (1953-54) vystudoval antropologii a malířství. Na scéně sanfranciské avantgardy se objevil v r. 1955, kdy začal navštěvovat přednášky básníka Roberta Duncana. Své první veřejné čtení spolu s ostatními beatniky uskutečnil v říjnu 1955 v Six Gallery, kde vystoupil s básněmi kritizujícími zabíjení velryb jednotkami NATO na Islandu a především s básní ‘Poem‘, která vyjadřuje jednotu těla a duše a člověka a přírody.
 

Po setkání s divadlem krutosti Antonina Artauda a projektivním veršem Charlese Olsona se pokouší vytvořit takový typ poezie, která by byla schopna ihned na posluchače či na čtenáře přenést energii a myšlenkové pochody odehrávající se ve vědomí autora. Výsledkem byly do budoucna pro McClurea typické symetrické básně (“i báseň má páteř”) architektonicky vystavěné z typografických prvků, pauz a záznamů pocitů a vjemů s trsy kapitálkami psaných slov, vět, výkřiků nebo zvuků, které tak z básně vytvářejí vizuální artefakt.

Množství básní ze sbírek Hymns to St. Geryon and Other Poems (1959) a A Fist-Full: 1956 – 1957 (1974) je psáno pod vlivem peyotu, s nímž jako jeden z prvních básníků začal experimentovat v r. 1957. Zkušenost s peyotem jej utvrdila v přesvědčení, že lidské vnímání je pokřiveno a zahaleno spletí předsudků, mýtů a “dýmu”, které mu brání spatřit ryzí skutečnost. Ve sbírce New Book / A Book of Torture (1961) se proto zaměřil na odhalování temných zákoutí lidské mysli. Průzračnější a zároveň jedna z nejúspěšnějších McClureových sbírek je Dark Brown (1961), kde v dlouhých básních dospívá k odhalení toho, co nazývá Odem či Undersoul (Podduše), duchem šelmy či genetickým démonem, hlasem přírody, jenž k člověku promlouvá jazykem pudů a nutkání. Téma Podduše je spolu s vlivem drog na lidskou mysl rozebíráno v knize esejů Meat Science Essays (1963).

Ve sbírce Ghost Tantras (1964, audio 1978) se pokusil vylíčit již samotnou duši šelmy, přičemž na čtenářovy “nervy, svaly, pohlaví, ruce i zraky” útočí pomocí zvuků, řevů, dětského žvatlání, přímé řeči a deklamací. Odklon k současné kulturně politické situaci tvoří sbírka Poisoned Wheat (1965) obsahující pamfletické básně proti válce ve Vietnamu. K veřejné prezentaci autora patřilo i její rozesílání všem vlivným lidem, kteří mohly nějakým způsobem pomoci válku ukončit.

Jako jedna z vůdčích okolností stál v lednu 1967 u oficiálního zrodu hnutí hippies v sanfranciském Golden Gate Parku. Po zbytek 60. let se účastnil politického dění, což částečně přibližuje sbírka Star (1970), vystupoval s vlastní kapelou a psal texty pro country-rockové Wildflowers, je autorem textu ‘Mercedes Benz‘, který proslavila Janis JOPLIN. Rocková hudba a rytmus ovlivnily i jeho další sbírku poezie The Sermons of Jean Harlow & The Curses of Billy the Kid (1968), zpracovávající opět téma vášně a lásky, bolesti a tělesnosti.

Ekologickým tématům, které prolínají celým McClureovým dílem, se soustavněji věnuje ve sbírkách September Blackberries (1974) a především Jaguar Skies (1975), které napsal po své cestě kolem světa a do Peru v letech 1972-74. Vizuální i stylová podoba knih Rare Angel (1974) a Antechamber (1977) opět odkazuje na techniku Jacksona Pollocka. Sbírky Rebel Lions (1991) a Simple Eyes & Other Poems (1994) dále rozvíjejí zmiňovaná témata šelmy v člověku, “vědění skrze nevědění” a zároveň zpracovávající aktuální dění, např. válku v Perském zálivu. V duchu přírodocentristického romantického mysticismu plyne sbírka Rain Mirror (1999), jíž tvoří dvě dlouhé a zcela rozdílné básně ,Haiku Edge‘ a ,Crissis Blossom‘.

Od počátku devadesátých let se s bývalým klávesistou skupiny Doors Rayem Manzarekem (1939 - 2013) až do jeho smrti na rakovinu věnoval multimediálním projektům, které jsou zaznamenány na videu a CD Love Lion: In Memoriam: Jim Morrison (1991), The Third Mind (1998) a There's  A Word! (2001). JImu Morrisonovi je také věnována dlouhá báseň Hail Thee Who Play (1968, česky Zdráv buď, kdo hráš 2008)

Hledání lepších možností přednesu poezie jej vedly od pouhého dramatického dotváření poezie k dramatické formě, přičemž McClureovy hry lze rozdělit do třech skupin: Statické hry, především soubor tří her Mammals (Savci, 1972): The Blossom (1958), !The Feast! (1960) a The Pillow (1961), v nichž patetické akce dokreslují přednes veršů, úvah a básní-esejů s tématikou živočišného původu člověka. Nejlepší a nejúspěšnější hrou tohoto období, která kompaktně kloubí slova a akci, je hra The Beard (1965), která v dialogu mezi dvěma americkými symboly - hollywoodskou filmovou hvězdou 40. let 20. století Jean Harlowovou a desperádem a psancem z konce 19. století Billem The Kidem odhaluje příčinu jejich zbožnění - neschopnost člověka smířit své tělo, jímž zmítají zvířecí pudy, a svou mysl naplněnou pravidly a předsudky společenského systému, což vede k upnutí se k  hrdinům, jež v jeho představách ztvárňují to, čeho on sám není schopen. Hra končí provokativním spojením hlavy a těla aktem cunnilingu, což hře vyneslo asistenci policie při jejích uvedeních v Berkeley, v New Yorku a zákaz uvedení v Londýně. Soudní proces byl ukončen v r. 1967 zamítnutím žaloby. Podle hry natočil Andy Warhol v r. 1966 film, McClure však jeho promítání znemožnil, neboť nesplňoval jeho požadavky na filmové ztvárnění.
 
Druhé období McClureových divadelních her reflektuje kulturní přístupy generace hippies a jsou pro něj typické nové interpretace pohádek, bajek, mýtů a mytologií – The Cherub (1969), Spider Rabbit (1969), Gargoyle Cartoons (1971), v nichž promlouvají rostliny, zvířata, minerály a asteroidy, nebo undergroundový hit r. 1974 Gorf, or Gorf and the Blind Dyke (1976), bořící mýtus superhrdiny - protagonistou je okřídlený falus, z vedlejších “postav” ve hře vystupuje horská chobotnice a motorkář Blind Dyke, hledající roztroušené části ztraceného dítěte jménem Shitfer.

Naturalistické směřování k “neoibsenismu” představují hry The Button (1972) či The Pussy (1972), která je pohledem na moderní válku pojatou jako archetypální boj Kaina a Ábela. Hra Minnie Mouse and the Tap-Dancing Buddha (uved. 1976) je dramatickým ztvárněním a vysvětlením buddhistické školy chua-jen.

Třetí období dramatické tvorby zahrnuje interpretace a parafráze her klasiků: Josephine, The Mouse Singer (1980, č. Josefína: Myší zpěvačka, 2008) vychází z povídky Franze Kafky ,Zpěvačka Josefína aneb Myší národ‘, Goethe: Ein Fragment (1978) je parafrází Goethova Fausta, The Red Snake (1979) převádí do současného jazyka hru britského dramatika Jamese Shirleyho The Cardinal, převyprávěním Aischylova Uvázaného Prométhea je Coyote in Chain, hra VKTMS: Orestes in Scenes zpracovává příběh trojské Heleny.

Ve svých prózách se zaměřuje převážně na téma desperádů, lidí na útěku před zákonem. To se týká McClureova záznamu vzpomínek Pekelného anděla Franka Reynoldse v knize Freewheelin’ Frank, Secretary of the Angels (1967), která je zároveň sociologickou studií života na hraně, a knihy The Adept (1971) inspirované McClureovou rolí motorkáře na útěku ve filmu Normana Mailera Beyond the Law (1968). Polo-autobiografický, spontánně psaný román The Mad Cub (1970) zpracovává adolescentní vzpomínky a útrapy způsobené halucinogenními výlety do nitra duše. McClure je také autorem nedokončeného filmového scénáře, v němž měl hlavní roli ztvárnit Jim Morrison.

Z esejistických knih po Meat Science Essays (1963), následuje Scratching the Beat Surface: Essays on New Vision from Blake to Kerouac (1982), sbírka esejů a rozhovorů, které se věnují hlavním postavám (Bob Dylan, Allen Ginsberg, Gary Snyder, Robert Duncan, Jim Morrison, Robert Creeley) a doprovodným jevům kontrakultury (drogy) Lighting the Corners: On Art, Nature & the Visionary: Essays & Interviews (1993), úvaha o perspektivách amerického zenbuddhismu Touching the Edge: Dharma Devotions from the Hummingbird Sangha (1999) a eseje o beat generation Rolling Stone Book of the Beat (1999).

V češtině vyšlo několik básní v antologii Obeznámeni s nocí (1967) a esej "Sebevražda a smrt" (Suicide and Death) z Meat Science Essays (Vokno 24, 1992). Několik dalších překladů je uvedeno na stránkách 18. Festivalu spisovatelů, jehož hostem Michael McClure byl ve dnech 1. - 5. června 2008.

Webové stránky s ukázkami McClureovy tvorby jsou ZDE.  

lb

ZPĚT
D. d.: (viz také ZDE)
Poezie -
Passage
(1956)
13 Mad Sonnets (1965)
Unto Caesar (1965)
(Mandalas) (s Brucem Connerem, 1966)
Love Lion Book (1966)
Hail Thee Who Play
(1968)
Muscled Apple Swift (1968)
Little Odes and The Raptors (1969)
On Organism (1974)
The Book of Joanna
 (1973)
Solstice Blossom (1973)
A Fist-Full: 1956-1957
(1974)
Fleas 189-195 (1974)
The Grabbing of the Fairy (1978)
Fragments of Perseus (1983)
3 Poems: Dolphin Skull, Rare Angel, and Dark Brown (1985)
Selected Poems (1986)
Lie, Sit, Stand, Be Still (s Robertem Grahamem, 1996)
Huge Dreams (soub. vyd. The New Book / Book of Torture a Star, 1999)


Drama

The Grabbing of the Fairy
(1978)
General Gorgeous: Acting Edition Drama (1982)
The Beard & Victims: Two Plays  (1985)


Eseje

Specs
(1985)
Testa Coda.


Audio
-
Waldman, McClure, Di Prima (1982)
Ginsberg / McClure 6/76 Reading (1992)
Howls, Raps & Roars: Recordings from the San Francisco Poetry Renaissance (1993)


Film
-
Two: Creeley / McClure (1965)
Maidstone (rež. Norman Mailer, 1971)
Hired Hand (rež. Peter Fonda, western, 1971)
Poetry in Motion (1982), Kerouac, The Movie (1985)