|
BRAUTIGAN,
Richard (Gary)
30. 1. 1935 Tacoma (Washinton) - září / říjen 1984 Bolinas (Kalifornie)
Básník,
spisovatel, jehož dílo spolu s tvorbou i životním stylem
Kena Keseyho a Eda Sanderse tvoří most mezi literaturou
beat generation a generací hippies. Protože jeho vrcholná
díla byla publikována až v druhé polovině 60. let,
je vnímán především jako
základní autor hnutí hippies.
|
     |
|
O Brautiganově životě se ví velmi málo. O svém dětství zcela odmítal hovořit, byl nejstarším dítětem v rodině dělníka a domácí služebné, podle některých zdrojů svého otce nikdy nepoznal, podle jiných se jeho otec o Richardově existenci dozvěděl až po oznámení jeho smrti v novinách. Přibližně kolem r. 1955 byl hospitalizován v Oregonské státní nemocnici poté, co hodil kámen do okna policejní stanice. Jelikož byl diagnostikován jako paranoidní schizofrenik, byl podroben léčbě šokovou terapií. Brzy
po propuštění z nemocnice
odešel do San Franciska, kde se seznámil s
básníky Lawrencem Ferlinghettim, Philipem Whalenem a Michaelem McClurem, pod jejichž vlivem začal
psát poezii. V r. 1963 vydával s Ronem Loewinsohnem časopis věnovaný poezii Change.
První
známou báseň “The
Second Kingdom” publikoval v r. 1956 a básnický
dvojlist The Return of the Rivers vydal
v 15 kopiích v r. 1957. Svůj nejznámější
soubor devíti básní The
Galilee Hitch-Hiker (Stopař galilejskej) vydal v
r. 1958 nákladem 200 kusů. Teprve až její druhé
vydání v r. 1966 oslovilo větší počet
čtenářů a stalo se oblíbeným mezi hippies. Za jeho
první sbírku tedy bývá většinou
považován soubor 24 básní Lay
the Marble Tea: Twenty-four Poems (1959).
V r. 1957 se oženil s Virginií Dionne Adlerovou, v r. 1960 se jim narodila dcera Ianthe. Během letního rodinného pobytu ve Stanley Basin v Idahu v r. 1961 napsal svou nejúspěšnější knihu Trout Fishing in America (č. Chytání pstruhů v Americe, 1993) nakladatele pro ni však našel až v r. 1967. Na nového zajímavého autora upozornila próza A Confederate General From Big Sur (1964, č. Konfederační generál z Big Sur, 1997), přibližující originálním způsobem atmosféru San Franciska a Big Sur. V té době žil Brautigan mezi skupinou diggerů a hippies v okolí sanfranciské Haight-Ashbury, kde své básně rozdával na ulicích náhodným chodcům. Ve svém domě v Bolinas napsal román zachycující několik dnů v hippiesovské komuně In Watermelon Sugar (č. V melounovém cukru, 1986), který však vyšel až v r. 1967. Přesto
mu jistá popularita přinesla v letech
1966-67 místo sídelního básníka na
Kalifornském technologickém ústavu v Pasadeně.
Publikoval román The Abortion: An
Historical Romance (1966, č. Potrat:
historická romance, 1993), poeticky sladkobolnou parodii na
milostný příběh o putování do Mexika, kde
má být přítelkyni knihovníka, jehož
činností je pořádání sbírky nikdy
nevydaných děl, proveden pokoutný potrat.
Inspirován
touto knihou založil jeden z
Brautiganových obdivovatelů v 90. letech v Burlingtonu ve
státě Vermont Brautiganova knihovnu pro nepublikovaná
díla. Od r. 1995 existuje její internetová verze -
Brautiganova virtuální knihovna.
V
r. 1968 mu bylo uděleno stipendium
Národní nadace pro umění. Publikoval
básnickou sbírku The Pill Versus the
Springhill Mine Disaster (1968, č. výbor Ano,
rybí hudba,
1996), obsahující i Galilejskýho stopaře, a
sbírku ryze v duchu hippies Please Plant
This Book (Prosím, zasaďte tuto knihu,
1968), což bylo osm básněmi potištěných
balíčků semínek.
Navzdory
jistým literárním
úspěchům a popularitě na Západním pobřeží,
zůstával v celoamerickém kontextu neznámým
autorem, vydávaným malými nakladatelstvími
(nejčastěji Four Seasons Foundation). Teprve když v r. 1969 Kurt
VONNEGUT doporučil jeho knihy nakladatelství Delacorte a to
počátkem 70. let vydalo knihy In Watermelon
Sugar, The Pill Versus the
Springhill Mine Disaster a
Trout Fishing in America, Brautigan se stal guru
generace hippies (několik komun se dokonce pojmenovalo podle
poslední knihy) a kultovním autorem univerzitní
mládeže.
Romány
V
melounovém cukru a Chytání
pstruhů v Americe jsou knihami, napsanými
originálním stylem (odtud názvy “nová
próza” či “brautigan”), který
nabourává tradiční způsoby
vyprávění, opouští dějovou rovinu, takže
případný příběh je líčen
spíše jako sled ryze poetických obrazů.
Především Chytání
pstruhů v Americe je vrcholných
příkladem propojenosti Brautiganova přijetí kultu
divoké přírody, reprezentovaného díly
Henryho D. Thoreaua a Ralpha W. Emersona, vlivů zenového
buddhismu Garyho Snydera a Alana Wattse, japonského
haiku, taoismu a indiánské mystiky, kterou naznačovaly
již předchozí knihy.
Za
jazykovou vytříbeností,
křehkými básnickými obrazy, pod ryzí
poetickou imaginací, neobvyklými asociacemi, metaforami
(melounový cukr, dřevěný potok), “infantilní
naivitou” a pod nablýskanou filmovou atmosférou a
komixovou pokleslostí se skrývá až
mýtická hořkost nad zánikem amerického snu
o lepším životě, který byl rozprodán,
zpeněžen a zneužit. Jakoby chvatný, prvoplánový
způsob Brautiganova stylu navozuje pocit, že k zachycení
posledních okamžiků přirozeného, reálného,
barevného, mnohoznačného a tajuplného světa, než
jej zaplaví šeď technické civilizace, již
nezbývá mnoho času.
V
Melounovém cukru
Brautigan zpochybňuje i idylickou hippiesovskou představu života v
přírodě, s její neživotnou
kašírovaností, nasládlostí a ve
svém posledku i neupřímností a
necitelností. Textem prolíná smutek a
pesimistická vize postupující degradace
přírody i lidských vztahů a nevíra v možnou
nápravu.
Podobnou
atmosférou se vyznačují i
Brautiganovy básně, úsporné, krátké
verše ovlivněné haiku, v nichž je básnický
obraz či situace zarámována a vypíchnuta z
okolní všednosti a šedi či
bezcílného lidského hemžení.
Po odumření hnutí hippies se Richard Brautigan stáhl do ústraní, v r. 1970 se rozvedl a v r. 1972 přesídlil do Pine Creek v Montaně, severně od Yellowstonského národního parku, a následujících osm let odmítal pořádat přednášky i udělovat interview. Publikoval
prózy The
Hawkline Monster: A Gothic Western (1974, č. Hawklinská
nestvůra,
2002), Willard and His Bowling Trophies: A
Perverse Mystery (1974, č. Willard
a jeho kuželkářské trofeje: perverzní
mystérium,
1995), Sombrero Fallout: A Japanese Novel
(1976), Dreaming of Babylon: A Private Eye Novel,
1942 (1977), v nichž testuje možnosti
jednotlivých žánrů - gotického westernu,
japonského románu a detektivky, které ovšem
svými příběhy a poetickými obrazy zcela
převrací naruby a zároveň obohacuje o nové prvky.
V
r. 1978 rozhodl soud v Brautiganův prospěch o
neplatnosti zákazu knih The Abortion,
The Pill Versus the Springhill Mine Disaster,
Trout Fishing in America,
A Confederate General From Big Sur a
sbírky Rommel Drives on Deep Into Egypt
(1970) na Union Hills High School v severní Kalifornii. Ve
stejném roce se oženil s Japonkou Akiko, manželství
však vydrželo jen do r. 1980.
Z dobrovolné izolace vyšel v prosinci r. 1979, kdy přijal účast na setkání Modern Language Association v San Francisku a s básníky Garym Snyderem, Philipem Whalenem, Robertem BLYEM a Lucienem Strykem se účastnil diskuse na téma zen a současná poezie. V r. 1980 pak u příležitosti vydání The Tokyo - Montana Express (1980, č. Expres Tokio - Montana, 1994) podnikl přednáškové turné. Spolu s jeho poslední knihu So The Wind Won’t Blow It All Away (1982) má společné reminiscentní ladění, převládající smutek a křehkou lyričnost, jež mu umožňuje zvěčnit pomíjivou krásu okamžiku – v myšlence či v přírodě. V r. 1984 vyřešil své problémy s alkoholem a častými depresemi sebevraždou. Tělo bylo nalezeno 25. října 1984 v jeho domě v Bolinas až několik týdnů po smrti.lb
|
|
| D.d.:
Próza - Revenge of the Lawn: Stories, 1962 - 1970 (1971, č. Trávník se mstí, 1998) An Unfortunate The Edna Webster Collection of Undiscovered Writings (1999) An Unfortunate Woman: A Journey (2000, č. Nešťastná žena: Cesta, 2002) Poezie: The
Octopus Frontier (1960) Audio - Listening to Richard Brautigan (1973). |