lilly

John C. Lilly vystudoval medicinu na Dartmouthově lékařské fakultě v Hanoveru v New Hampshire a na Pennsylvánské univerzitě ve Filadelfii (1940-42), kde poté působil na katedře biofyziky a lékařské fyziky (1942-56) a experimentální neurologie (1952-56).

V letech 1953-58 působil též jako vedoucí oddělení kortikální integrace v Národním ústavu neurologických chorob a slepoty a v Národním ústavu du‘evního zdraví v Betshedě ve státě Maryland. Zde se zabýval elektrickými pochody v mozku, prováděl pokusy s elektrickou stimulací mozku, s jejichž pomocí se mu podařilo objasnit systémy, které po stimulaci vyvolávají strach, úzkost a vztek. Zájem o Lillyho práce ohledně možností programového řízení lidského mozku projevily CIA i FBI a zpravodajské služby. Lilly v‘ak spolupráci odmítl s ohledem na možné zneužití a své dal‘í pokusy raději ukončil.

V návaznosti na vesmírný program se zaměřil se na dal‘í výzkum v komunikaci s delfíny jako představitele odli‘né inteligentní formy života bez použití neurofyziologických prostředků (1955-68). Protože se v‘ak obával příli‘ných zásahů státní instituce do jeho vědeckých výzkumů, založil v r. 1959 v Miami na Floridě a v Saint Thomas na Panenských ostrovech Ústav pro výzkum komunikace, jehož byl až do r. 1968 ředitelem.Jeho první kniha zabývající se populární formou těmito experimenty Man and Dolphin (1961, Člověk a delfín, č. 1966) se stala bestsellerem.

Zároveň ve stejné době pokračoval ve výzkumu změn v lidském mozku, ke kterým dochází v uzavřeném prostředí. Za tím účelem vyprojektoval speciální izolační nádrže. Na přelomu 50. a 60. let do výzkumu lidského vědomí za pomocí izolační nádrže zapojil i LSD. Když byly pokusy s LSD pro nátlak z oficiálních míst kolem postupně ukončovány, shrnul v roce 1967 své experimenty z tohoto období do rozsáhlé zprávy Programming and Metaprogramming in the Human Biocomputer určené Národnímu ústavu du‘evního zdraví, kterou v r. 1972 publikoval v knižní podobě. V r. 1968 založil Středisko psychiatrického výzkumu v Catonsville v Marylandu, kde ro roku 1969 působil jako vedoucí výzkumu psychologické izolace a psychedelik. Začal se více zabývat metodami (hypnóza), kterými je možné změnit systém lidského chování a my‘lení bez použití LSD, a poté, v letech 1969-70 dal‘ím metodám jako stipendista ve Středisku pro pokročilé studium chování v kalifornském Big Suru. Dal‘í metody odjel studovat i k jedné esoterické ‘kole v chilské Arice. Zároveň působil jako mimořádný profesor v Esalenském institutu v Big Sur (1969-71). Své poznatky z tohoto období shrnul ve své knize The Center of the Cyclone: A Autobiography of Inner Space (1972), vníž zastává stanovisko, že “za oddělenou realitou leží reality vnitřní”. Historie Lillyho vědeckých experimentů a objevů se zamy‘lením i poslání vědy je tématem autobiografické knihy The Scientist: A Novel Autobiography (1968), později vydané jako The Scientist: A Metaphysical Autobiography (1988, č. Vědec, 2001).

Lillyho výzkumy přibližuje také množství nahrávek a jeho předná‘ek a rozhovorů s jeho spolupracovníky. Množství video záznamů pak přibližuje Lillyho experimenty, např. Emerging Love Between Man And Dolphin (1992) jeho práci s delfíny během uplynulých 25 let, činnost Lidské a delfíní nadace založené v r. 1976 i použití počítačů k vytvoření třetího jazyka, který by byl srozumitelný lidem i delfínům. Intra-Terrestrial and Extra-Terrestrial Communication: CONTACT XI (s Jimem Funarem, Benem Finneym, Sethem Shostakem a Keithem Ferrellem, 1994) je zase videozáznamem z vědecké konference o strategii, jak komunikovat s nepozemskou inteligencí.