| GIORNO,
John 4. 12. 1936, New York “Protopunkový homosexuální tibetsko-buddhistický básník”, performer, zpěvák, nakladatel, producent nezávislého filmu a hudby, inspirátor hnutí spoken word, nazývaný “král promiskuity”. |   John Giorno, W. S. Burroughs, Laurie Anderson a další    |
Od počátku šedesátých let je jedním z hlavních postav newyorské podzemní pop-artové scény, byl blízkým přítelem Andyho Warhola, v jehož prvním , šestihodinovém filmuSleep (Spánek, 1963) hrál. Byl blízkým spolupracovníkem Williama S. Burroughse a Briana Gysina. Účinkoval také v rozhlasové hře Cascando (1964) a televizní hře Eh Joe (1966) od Samuela Becketta a v představeních newyorského divadla LaMaMa. Nové technické možnosti šíření zvuku jej dovedly k experimentům ověřujícím, jak mluvené slovo ve spojení s elektronikou působí na změnu lidského vědomí. Na základě možností zvukové modulace a televizní a filmové techniky (později videa) vytvořil “sound poetry”, zvukovou poezii, hudebně básnický směr, který obohacuje americkou tradici autorského čtení poezie nejen o doprovod jazzové (viz např. Kenneth Patchen, Kenneth Rexroth, Lawrence Ferlinghetti) či rockové skupiny, ale i o přednatočené melodie a zvukové efekty. První vystoupení, při nichž k modulaci svého hlasu využil možnosti elektrického syntezátoru Moog, uskutečnil v r. 1967. Experimenty s elektronizací poezie zahájil v r. 1965 založením Giorno Poetry Systems. Tato společnost vyprodukovala kolem 40 CD a LP básníků a nejrůznějších uskupení - Williama S. Burroughse, Briona Gysina, Diamandy Galás, Lydie Lunch, Patti Smith, Toma Waitse, Franka Zappy, Debbie Harry, Nicka Cavea či skupin Cabaret Voltaire, Coil, Hüsker Dü a Butthole Surfers - používajících při svých performancích živou hudbu, přednatočené nahrávky, video a film. Masmédia pro Giorna nejsou nástroji, které způsobují zplanění jazyka a manipulují s myšlením lidí, ale jen dalším – a velmi vlivným - prostředkem, který lze využít k šíření poezie mezi nejširší vrstvy obyvatel (např. na 400 kusů každého alba posílá do FM a univerzitních rozhlasových stanic). S tím souvisí i další Giornovy projekty – Dial-A-Poem (Vytočte si báseň, 1968-85), kdy byl telefon poprvé použit ke komunikaci s velkým obecenstvem – projekt se uskutečňoval v mnoha amerických a evropských městech, dále Electronic Sensory Poetry Environmets (1965-70), inovované použití performance a hudby při čtení poezie, Radio Free Poetry (1969) – vysílání během výstavy v Židovském muzeu, Radio Programs (1971), což byly nahrávky hanojského rozhlasu určené americkým vojákům ve Vietnamu, které pořídil s Abbiem Hoffmanem, Consumer Product Poetry (1968-74), který sponzoroval publikování poezie na krabičkách zápalek, tričkách, záclonách, čokoládových tyčinkách nebo balícím papíru, The Poetry Experiment (1976-79), anebo hudební skupina The John Giorno Band (1984-88). V r. 1984 založil AIDS Treatment Project, který se zaměřuje na pomoc lidem postižených AIDS přímým vyplácením finančních prostředků potřebných k zajištění nejzákladnějších poplatků (nájem, jídlo, lékařské ošetření apod.), v r. 2000 zahájil kampaň Poets & Artists with AIDS Fund (Fond pro básníky a umělce s AIDS) a své umělecké dílo předvedl v rámci newyorské výstavy The End: An Independent Vision of Contemporary Culture 1982 – 2000. Vlastní Giornova elektronická poezie je vlastně prózou, mnohdy žurnalistické povahy, která je poskládána do veršů, do básnických kompozic a struktur. Charakteristické jsou různým způsobem (v kontextu hlasové modulace, hudby, osvětlení apod.) opakované “klíčové” fráze, které podtrhují naléhavost a emocionální vyznění básníkovy výpovědi, plné newyorské pouliční mluvy. Giornova poezie bývá jakousi “perverzní” oslavou syrového, reklamního jazyka, cynickým výčtem brutálních a pornografických obrazů, které skládají obraz (nejen newyorského) způsobu života formovaného alkoholem, drogami a sexuální energií. Průřez jeho rozsáhlým básnickým dílem reprezentuje sbírka You Got to Burn to Shine, New and Selected Writings (1994), na níž se podílel i W. S. Burroughs. Jedná se o sbírku rytmické poezie a hluboce osobních vzpomínek, včetně jeho vztahu s Andym Warholem či malířem Keithem Harringem, a úvah o významu tibetského buddhismu na vnímání smrti ve věku AIDS. Je také režisérem filmu September on Jessore Road (1971) s Allenem Ginsbergem v hlavní roli. V roce 2004 byl hostem Festivalu poezie v Olomouci. lb |
|
|
D.d.: Poezie: The American Book of the Dead (1964) Poems by John Giorno (1967) Johnny Guitar (1969) Balling Buddha (1970) Cunt (1970) Cum (s Lesem Levinem, 1971) Cancer in My Left Ball, Poems 1970-1972 (1973) Shit, Piss, Blood, Pus, & Brains, The Painted (1977) Suicide Sutra (1980) Grasping at Emptiness (1985) Du Musst Brennen Um Zu Srahlen (1992) Dialing for Poems: The Phone as a Medium for Poetry (1997) Audio: Raspberry & Pornographic Poem (1967) The Dial-A-Poem Poets (1972) William S Burroughs / John Giorno (1976) John Giorno & Anne Waldman (1977) Sugar, Alcohol, & Meat (1980) You're The One I Want To Share My Money With: Laurie Anderson, William Burroughs, John Giorno (1981) Who You Staring at? Glenn Branca/John Giorno (1982) You’re a Hook: The 15 year Anniversary of Dial-A-Poem (1983) A Diamond Hidden in the Mouth of a Corpse (1986) Smack my Crack (1987) Cash Cow (1993) The Best of William Burroughs (1994) Film, video - |