Narodil se v rodině dentisty Clauda Dietze a Reny Bowlesové, roz. Winnewisserové. 

Již během střední školy publikoval dvě své surrealistické básně v mezinárodní litetrární revue transition. V letech 1930-32 studoval v New Yorku a v Berlíně (1931) hudební kompozici ve stejném ročníku jako Aaron Copland a v letech 1933-34 pokračoval ve studiu hudby v Paříži spolu s Virgilem Thomsonem. V Paříži se v r. 1931 seznámil s Ezrou POUNDEM, Jeanem Cocteauem, Alice B. Toklasovou a Gertrudou Steinovou. Na její doporučení odjel s Aaronem Coplandem do marockého Tangeru, kde se Bowles nepříliš úspěšně snažil dospět k vlastnímu literárnímu stylu.

Po návratu do New Yorku pokračoval ve studiích na School of Design and Liberal Arts a na Virginské univerzitě. Během svých studijních let se stýkal s newyorskou hudební, malířskou i literární avantgardou (W. H. Auden, Benjamin Britten). Koketoval i s politikou – komunistickou stranou. V r. 1938 se oženil s Jane Sydney Auerovou (Jane Bowlesová), s níž žil na počátku 40. let v Mexiku. V letech 1942-46 psal hudební kritiky pro Herald Tribune.

Věnoval se především skládání hudby - divadelní, baletní, operní, filmové, písňové i komorní, v čemž sporadicky pokračuje celý život. Mezi jeho dílo patří hudba k divadelním hrám Tennesseeho Williamse Skleněný zvěřinec, Léto a dým či Sladké ptáče mládí, Williama Saroyana Stará sladká píseň lásky a Mé srdce je v horách i k baletu Sentimentální rozhovor v choreografii Salvadora Dalího. Spolu s Maxem Ernstem, Edgarem Varésem a Alexandrem Calderem se podílel i na vzniku dvou ze sedmi částí filmu dadaismem inspirovaného výtvarníka, filmaře a teoretika Hanse Richtera Dreams That Money Can Buy (1944-47), který je považován za základní dílo filmové avantgardy. Za vrcholné dílo Bowlesovy hudební kariéry bývá považována opera The Wind Remains z r. 1943 na motivy zarzuely (div. hra s tanci a recitací) Federica Garcíi Lorcy Así que pasen cinco anos, na jejíž hudební režii se podílel Leonard Bernstein. 

Jeho pozdější hudba je charakteristická spojováním různých tradic (především marocké) a avantgardních kompozičních postupů s využitím nových nástrojů (syntezátory). Jeho obsáhlé sbírky nahrávek i průvodních textů (vznikla v letech 1959, 1960-62 s grantem Rockefellerovy nadace a obsahuje na 60 hodin hudby) dnes využívají jak maročtí hudebníci, tak i hudebníci world music.

Inspirován literární tvorbou své manželky Jane začal psát povídky, které publikoval v časopisech Harper’s Bazzar, View, Mademoiselle a Partisan Review. Jejich soubor se mu nepodařilo vydat knižně, ale nakladatelství Doubleday projevilo zájem o román.

Bowles napsal “dobrodružný příběh, v němž se však skutečná dobrodružství odehrávají souběžně ve dvou plánech: ve skutečné pustině a ve vnitřní pustině ducha”. Zároveň se však jedná o jakousi noční můru, o podrobný popis strachu z neznámého, z neskutečného, který si člověk, obklopen civilizací, neuvědomuje, a není připraven mu čelit, protože jeho identita je utvářena vzhledem k něčemu, nikoliv sama o sobě. Kniha byla v r. 1990 zfilmována Bernardem Bertoluccim.

Úspěch románu umožnil Bowlesovi vydat sbírku povídek The Delicate Prey and Other Stories (1950), které uvádějí čtenáře do nejrůznějších individuálních světů nazíraných z nejrůznějšího pohledu (mužského, ženského, evropského, arabského, kněží, bláznů, vrahů, kupců, žebráků, zvířat či duchů), navíc často ovlivněného vypravěčovým požíváním kifu. Pod vlivem kifu je napsána i závěrečná část románu Let It Come Down (1952), zachycujícího proměnu jednoho místa - Tangeru.

Povídky, stejně jako i následující Bowlesova díla ukazují třetí svět – svět kolonií, v níž se střetávají anglická a americká kultura s francouzskou a všechny pak s kulturou arabskou – tradiční i proevropskou, ovšem prodchnutou odporem ke koloniální nadvládě, a zároveň jsou výpravou do vnitřních světů lidského vědomí i úvahou nad (ne)možností mezilidské, mezikulturní a mezicivilizační komunikace.

Typickým rysem Bowlesových próz - navzdory krutým a takřka horrorovým obrazům - je chladný a odtažitý, formálně vytříbený styl, který bývá často charakterizován jako literární ekvivalent DAVISOVA cool-jazzu. Povídkovou tvorbu uceleně přibližuje sbírka Collected Stories of Paul Bowles: 1939-1976 (1979), nominovaná na Americkou knižní cenu v r. 1980.

Právě Bowlesova originální interpretace civilizační degenerace životného já v člověku, onemocnění ducha i duchovní nihilismus stály v pozadí zájmu mnoha autorů, kterým se Tanger stal dlouhodobým útočištěm (Brion Gysin, William S. Burroughs, Ira Cohen) nebo vstupní branou k poznávání jiných kulturních a náboženských tradic a životních stylů (Tennessee Williams, Truman Capote, Philip Lamantia) a poutním místem beatniků a představitelů drogové kontrakultury (Allen Ginsberg, Jack Kerouac, Gregory Corso, Timothy Leary).

Ucelený obraz o Paulu Bowlesovi a jeho vnímání světa podávají knihy Without Stopping: An Autobiography (1972), In the Red Room (1981), Conversations with Paul Bowles (ed. Jeffrey Miller, 1993) a In Touch: The Letters of Paul Bowles (ed. Simon Bischoff, 1994), obsahující i korespondenci s Williamem S. Burroughsem, Aaronem Coplandem a Tennesseem Williamsem.

S výjimkou let 1968-69, kdy působil jako hostující profesor na San Fernando Valley State College v Kalifornii a pobýval v New Yorku, trávil většinu svého života v Maroku.

Povídky -
A Little Stone: Stories (1950)
The Hours after Noon (1959
A Hundred Camels in the Courtyard (1962)
The Time of Friendship (1967)
Pages from Cold Point and Other Stories (1968)
Three Tales (1975), Things Gone and Things Still Here (1977)
Midnight Mass (1981), A Distant Episode: The Selected Stories (1988)
Unwelcome Words: Seven Stories (1988)
Call at Corazón and Other Stories (1988)
A Thousand Days for Mokhtar, and Other Stories (1989)
No Eye Looked Out from Any Crevice (1997)

Poezie -
Scenes (1968)
The Thicket of Spring: Poems, 1926 - 1969 (1972)
Next to Nothing: Collected Poems 1926 - 1977 (1977)

Audio - 
,The Delicate Prey‘ a ,A Distant Episode‘ (1963)
A Hundred Camels in the Courtyard (1981
The Music of Paul Bowles; Migrations (1995
Baptism of Solitude (1995)

Scénáře -
Paul Bowles in the Land of the Jumblies (1969)

Hudební kompozice -
Concerto for Two Pianos (1946-47)
Cuatro canciones (písně F. G. Lorcy, 1958)
Yerma (opera na motivy stejnojmenné Lorcovy hry, 1958)
Watch on the Rhine (film Lillian Hellman)
Yeatsova verze Sofoklovy hry Oedipus (režie Joseph A. McPhillips, 1966)
Euripidova The Bacchae (1969), Orestes (1978), Camusův Caligula (1978)
Bowlesové A Quarreling Pair (1984)
Euripidův Hippolytos (1992)

Film, TV –
Senso (1954)
Paul Bowles in Morocco (1970)
Paul Bowles: The Complete Outsider (1994)
Drug-Taking and the Arts (1994)
Paul Bowles – Halbmond (1995)
Tanger – Legende einer Stadt (1997)
Fantomes de Tanger (1998)
Let It Come Down: The Life of Paul Bowles (1998)